Ja a moja mysel

18. srpna 2008 v 20:39 | Miril |  MOJA TVORBA
Táko časť pochádza s myslelia jednej s mojích postáv s plateo city. Nezlaknite sa to nieje šialenstvo len moc informácii na raz ktoré človek vždy nemusí zniesť. (a prežije to xD)

Vypsat své pocity, to radí hodně lidí, když to nemáš komu říct, přemítá Subaru. Otevírá laptop a píše povídku:

Spousta povídek začíná slovy: Ráno jsem vstal a bylo mi divně. Nebo podobně. Ale u neho to bylo trochu jinak.
Večer jsem ležel v posteli a snažil se usnout, hlavou mi proudily myšlenky, věci, které se staly a které by se mohli stát. Nazval bych to takovým sněním při plném vědomí. Ale tohle snění mi asi za dvě hodiny začalo vadit. Nevěděl jsem, jestli jsem vypil moc kávy nebo jestli nemám jen den Blbec. Poslední dobou jsem se začal šťourat do věcí, které bych jinak nechal plavat, a tak se mi dělá špatně z toho, jací jsou lidi. Chtěl jsem se naučit plně využít empatie, abych se dokázal vcítit do každé situace, do každého. Asi jsem to přehnal a přišel na to, že vše je naprosto individuální takže všechno, co člověk dělá, je špatné. Nebo snad dobré?
Převaluji se na posteli, odkrývám, přikrývám. Začíná se ve mně probouzet obrovská energie,
mám neutuchající touhu udělat něco bláznivého. Snažím se přenést myslí do druhého člověka. Co by řekl, kdybych se teď oblékl a šel se ven projít nebo proběhnout, abych vybouřil nevybouřené, mojí chuť na pohyb? Ano to je dobrý plán. Oblékám se, už jsem venku. Slyším ještě bouchnutí venkovních dveří.
Vlnobití, bouře, svist - myšlenek. Překonám strach a půjdu za město do tmy, kde lampy nesvítí, nejsou. Jdu tmou. Nevědomost, nevědomost je lepší než vědění. Vědět to je přemýšlet. Přemýšlet, přemýšlet to je, to je starost o to, co bude, co je, paradoxně i to, co bylo. Hledám východisko z mé situace. Jak se vrátit tam, kde jsem byl předtím, tam k smíchu a bezstarostnosti, možná flegmatičnosti, nevím.
Klekám na vozovku. Možná, ha ha. Mám to! V čem je vlastně problém? Když budu chtít tak budu veselý, to jsem já, kdo rozhoduje o tom, jestli se budu smát nebo plakat, ale je to obtížné, ovládnout sám sebe. Klečím, směji se. Proč? Protože chci. Spadá ze mě splín, světobol. Cítím, že jsem vyřešil svůj problém. Za jednu noc? Je mi nádherně. Auto! Nic. Černo. V dáli nebo na dosah ruky prosvítá bílo? Tunel a hlasy. Je mi nádherně.

Subaru dopsal povídku, vypnul svůj notebook, ulehá do postele a přemýšlí. Zmocňuje se ho neodolatelná chuť něco udělat, něco nepředvídatelného, co se jít třeba projít? ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yumeko Yumeko | Web | 19. srpna 2008 v 17:47 | Reagovat

Good ^^

2 Rea --> tvoje --> LoWe --> SBčičko Rea --> tvoje --> LoWe --> SBčičko | Web | 21. srpna 2008 v 13:12 | Reagovat

ajoj... strašne sa ospravedlňujem, že som nechodila na tvoj blog, ale nemala som vôbec čas ani na ten svoj :) ale teraz som tu a nechám ti nejaké komentáre :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama